Mechanismy kolonizace rostlin po šíření na dlouhé vzdálenosti (LDD) a současné související poznatky byly tématem recenze týmu prof. Li Dezhu z Kunmingského botanického ústavu Čínské akademie věd (CAS) ve spolupráci s výzkumníky z Xishuangbanna Tropická botanická zahrada CAS, Hebrejská univerzita v Jeruzalémě a Univerzita v Edinburghu.
Recenze byla zveřejněna v Trendy v ekologii a evoluci.
LDD mimo rozsah druhu je důležitou hnací silou globální distribuce biologické rozmanitosti. Přestože události LDD jsou vzácné a obtížně kvantifikovatelné a předvídatelné, jsou nesmírně důležité v biogeografii, kde mohou ovlivnit shromáždění bioty, reakce na přirozené a antropogenní změny prostředí a šíření invazních druhů.
Jak víme, rozptýlení je účinné pouze tehdy, pokud po něm následuje úspěšné usazení, avšak nedávné studie o rostlinné LDD se zaměřovaly pouze na fázi šíření, což znamená, že postdisperznímu usazování nebyla věnována dostatečná pozornost. Koncepční syntéza post-LDD ustavení napříč různými taxony a prostorově-časovými měřítky tedy nápadně chybí.
Tým prof. Li pracuje na mezikontinentální biogeografii, fylogeografii a LDD rostlin po celá desetiletí. Prostřednictvím rozsáhlého literárního výzkumu shrnul tým současné poznatky o fázi po založení LDD v kolonizaci rostlin. Identifikovali šest klíčových faktorů úspěšnosti založení: tlak propagule; funkční vlastnosti; extrémních událostí a antropogenní narušení; predátoři, konkurenti a vzájemní partneři; flexibilita výklenku; a Alleeho efektu.
Na tomto základě navrhli obecný kvantitativní rámec pro zavedení po LDD, jehož cílem je poskytnout kvantitativní teoretický rámec pro studium kolonizace po LDD, jakož i prostředek pro hodnocení rizika invaze druhů.
Podle výzkumníků by biogeografie, fylogeografie a ekologie pohybu měly být integrovány, aby bylo možné přesněji odhalit výskyt, načasování a mechanismus událostí LDD.
Kromě toho by měly být studovány vztahy mezi faktory, které ovlivňují usazení, aby se určila jejich relativní důležitost. Kromě toho by měly být porovnány rozdíly v mechanismech usazování po LDD v geologickém (miliony let) a nedávném (antropocén) časovém měřítku.
Celkově tento přehled poskytuje koncepční a kvantitativní východiska pro vyplnění současných mezer ve znalostech týkajících se ustavení a pokroku v našem chápání procesů, které utvářejí globální dynamiku bioty.
„Lepší porozumění usazení po LDD nám pomůže porozumět minulosti a předpovídat budoucnost v éře rychlých antropogenních změn. Může také pomoci zmírnit některé nepříznivé dopady těchto změn snížením biologických invazí a podporou přesunů rostlin v reakci na změna klimatu“ řekl prof. Li.